Katalytická kamna
V lednu 1927 se v Motor Revue objevil celostránkový článek o automobilovém zahřívači Therm X, který nabízela Elka, prodejna autovýzbroje v Praze II na Havlíčkově náměstí. Jen na okraj – firma vznikla jako dceřiná společnost mladoboleslavské automobilky L&K, proto Elka.

Therm X tvořila válcová nádržka na půl litru benzinu, spojená s miskou, nahoře zakončenou platino-azbestovou mřížkou. Princip kamínek spočíval v tom, že se na horní mřížku nalil líh a zapálil. Mřížka se rozehřála na provozní teplotu, načež se krytkou plamen uhasil. Z nádržky začal vzlínat benzin (nutně lehký, specifické hmotnosti do 720). Na povrchu horké mřížky pak chemicky reagoval se vzduchem za účinku mřížky z katalytického materiálu, přičemž se uvolňovalo teplo. Bylo to topení bez ohně, navíc s minimální spotřebou údajně 0,5 l/12 h. Kamínka byla prý tak bezpečná, že se benzin do nádržky mohl dolévat za provozu. Kamínka se mohla „uhasit“ tím, že se mřížka, na níž docházelo ke katalytické reakci, přikryla dusítkem, čímž se zamezilo přístupu vzduchu. Reakce ustala a mřížka vychladla. Výhodou katalytické reakce je skutečnost, že se při ní katalyzátor nespotřebuje; pouze urychluje reakci. Nevýhoda jednoduchého zařízení spočívala v tom, že se nedalo regulovat.

Therm X se po uvedení do činnosti vložil do plechové schránky s madlem, takže se kamínka mohla pohodlně přenášet. V době stání vozu se podsunula pod motor, za jízdy mohla ohřívat interiér vozu. Do jaké míry, lze posoudit z návodu. Ten říkal, že kamínka je vhodné postavit na podlahu vozu pod nohy a přikrýt se dekou. Teplo se pak pod dekou udrží a cestujícímu bude příjemně. To všechno bez nebezpečí vznícení; v nejhorším případě by se prý mohla látka přiškvařit. Prodejce doporučoval tato kamínka také pro sidecaristy.

Zahřívač Therm X. Vlevo viděti vlastní přístroj, sestávající z nádržky na benzin, opatřené nalévacím otvorem A, a katalystické hmoty D, přikryté víčkem G. Vpravo je přístroj uložen v pouzdře

Kamínka Autowarm
Jen si vybrat
Katalytická kamna byla krokem vpřed, ale aby za jízdy příjemně vytopila celý vůz, na to neměla dostatečný výkon. Jejich výrobou se zabývalo několik firem, k dostání byly různé typy. Jiří Beran z Českého Dubu získal před lety nízká katalytická kamínka Autowarm, která se vkládala do nízkého plechového krytu tvaru zkoseného stupátka. Byla určena především pro řidiče, kteří si na krytu hřáli nohy.

Další kamínka má ve sbírce Emil Příhoda. Princip zůstal stejný, jen katalytická mřížka měla větší plochu, snad aby se zvýšil tepelný výkon. Toto „absolutně bezpečné katalytické topné těleso“ nabízela firma Eduard Hais na Karlově náměstí 32 v lednovém čísle Motor Revue roku 1930. S půl litrem benzinu se prý vystačilo 30 až 35 hodin, což se zdá být hodně nadnesený údaj.

Jen mírně tvarově odlišná byla kamínka Katalyt, která nabízela „zbrojnice motoristů“ firma Machek & spol. v Praze na Vinohradech v Římské ulici 20, v Brně v Mlýnské 6, v Liberci Na rybníčku 6 a v Moravské Ostravě v Mlýnské  4. V nabídce byly tři typy, které se lišily jen objemem nádržky na benzin. Půllitrová kamínka stála 176 korun, litrová 320 Kč a třílitrová 680 Kč. Nutno dodat, že to na počátku 30. let nebylo málo peněz, slušný měsíční plat činil 1000 korun.


Kamínka Auto Heater
Obdobný byl výrobek Auto Heater s elipsovitou nádržkou. Jiný typ katalytických kamen nabízel
v zimě roku 1932 Vilém Běloch v Praze II v Jindřišské ulici 10 v prvním patře. Svým tvarem byla uzpůsobena pro vyhřívání chladiče a na 3/4 l lihobenzinové směsi (tehdy povinného tzv. národního karburantu, směsi benzinu a 20 až 25 % lihu). Hřála údajně 30 hodin a stála 260 korun.

Therm X nabízel Hais v prosinci 1934 už jen za 80 korun. Tentokrát se uvádělo, že na půl litru benzinu vydávají kamínka teplo 24 hodin.

Údaje svědčí o tom, že katalytická kamínka nebyla jen obchodní trik na jednu sezonu, ale zřejmě vyhledávaná z nouze ctnost. O tom, že by vyhřála limusinu na příjemnou teplotu, nemohlo být řeči, ale s dekou přes kolena, případně těsně pod chladičem, mohla přece jen pomoci z nejhoršího.

Katalytická kamna vzory 51a, 54 VL, 35L, 42L a 54L vyráběl ve třicátých letech Pomocný průmysl letecký bratří Štejnarové – Ing. Železný ve Velešíně. Po válce výroba pokračovala už ve znárodněném podniku. Kamínka pak byla určena pro armádu, nikoli pro civilní prodej. Ve sbírce Emila Příhody jsou také malá elektrická kamínka Philips, která se připojovala na akumulátor. Jejich výkon byl malý, nehledě na to, že zapnuté těleso by přes noc (zejména v zimě) akumulátor „popravilo“. To by řidiče ráno sice dohřálo, ale takhle to u Philipsu zřejmě nemysleli.
Dlouhý život katalytických kamen
Ačkoli se během takřka čtyřiceti let od prvních zmínek o katalytických kamínkách mnohé změnilo a účinné teplovodní topení se stalo samozřejmostí, v domácích škodovkách nevyjímaje, malým katalytickým kamínkům pro motoristy stále neodzvonilo. Ještě v roce 1965 se jejich výrobou prokazatelně zabývaly dvě domácí firmy. Kovodělný podnik hl. m. Prahy nabízel Katalor, kamínka o průměru 160 mm a výšce 210 mm, která bez paliva vážila asi 1 kilogram. Do nádržky se vešel litr benzinu, jehož spotřeba činila 0,9l/24 h při výkonu 300 kcal/h. Katalor přišel na 150Kčs.

Družstvo Mechanika vyrábělo typ M-63, jehož průměr byl 230 mm a výška 310 mm. Do nádržky se vešly dva litry, spotřeba činila 1,8–2l/24 h při výkonu 425kcal/h. Cena byla stanovena na 170Kčs. Používat se mohl jen lehký benzin, který se prodával jako čisticí prostředek v drogeriích. Jak dlouho se kamínka
vyráběla, se autorům nepodařilo zjistit.

Katalor z Kovodělného podniku
——————————————————————————————
     
zavřít